Zpráva o průzkumu - Wilhelm Gustloff 2006. Potopení lodi Wilhelm Gustloff největší námořní katastrofou v dějinách. Kdo z lidí to ale ví? Všichnimáme vryto v paměti srdceryvný příběh Titaniku. Jenže 2.světová válka přinesla spoustu jiných příběhů z daleko smutnějším koncem. Nebál bych se slova přímo tragickým.
Wilhelm Gustloff byl postaven v roce 1937 a byl pojmenován po vůdci NSDAP ve Švýcarsku, který byl zavražděn v roce 1936. Jeho jméno bylo vybráno pro největší řadovou loď flotily KdF. V roce 1937 byl spuštěn na vodu a stal vlajkovou lodí KdF. Ze začátku byl využíván jako „nástroj zábavy“ pro dělnickou třídu, přesně tak, jak si to představovala NSDAP. Na Wilhelm Gustloff se pořádaly výletní plavby, koncerty a různé jiné kulturní aktivity. Dva roky se Wilhelm Gustloff plavil na výletních plavbách v Atlantiku, Středomoří a u pobřeží USA. V květnu 1939 začal Wilhelm Gustloff plnit jiné úkoly. Byl používán na převoz zdravotnického materiálu.
22. září 1939 krátce po vypuknutí 2. sv. války byl Wilhelm Gustloff zařazen do Kriegsmarine jako nemocniční loď - Lazaretschiff D. Nemocniční lodě sloužily v německých ozbrojených složkách stejně jako v ostatních zemí podle přísně vymezených mezinárodních pravidel. Bylo požadováno, aby byly celé natřeny na bílo a měly na sobě jasně viditelný červený kříž. Bylo také zakázáno, aby loď měla jakoukoliv útočnou zbraň na palubě.
Od května 1940 do července 1940 působil Wilhelm Gustloff v Oslu jako plovoucí nemocnice pro zraněné z Německo-Norské války. Dále byl pravidelně nasazován do dalších akcí.
V lednu 1945 byl součástí největší evakuace v dějinách na záchranu miliónů uprchlíků, vojáků, nemocných, zraněných a jiných utečenců před valící se Rudou armádou. Do akce byly nasazeny téměř všechny plavbyschopné lodě na Baltu, včetně velkých záoceánských lodí, které byly užívány jako kasárny ubytovací lodě v Gdaňsku, Pilavě nebo Gdyni jako byly Cap Arcona (27561 brt), Robert Ley (27288 brt), Hamburk (22117 brt), Hansa (21131 brt), Deutschland (21046 brt), Potsdam (17528 brt), Pretoria (16662 brt), Berlín (15286 brt), General Steuben (14660 brt), Monte Rosa (13882 brt), Antonio Delfino (13589 brt), Winrich von Kniprode (10123 brt), Ubena (9554 brt), a Goya (5230 brt).
Když 30. ledna 1945 opustil Wilhelm Gustloff Gdyni, bylo počasí velmi špatné. Síla větru byla 7, sněžilo, teplota -10°C. Za takovýchto podmínek bylo přežití ve vodě téměř nemožné. Wilhelm Gustloff měl na palubě několik protiletadlových děl a plul v doprovodu torpédovky Löwe. Proti ponorce byl Wilhelm Gustloff zcela bezbranný.
Podle lodních záznamů čítal seznam pasažérů 918 námořníků a důstojníků, 173 členů posádky, 373 členů ženských námořních pomocných jednotek, 162 zraněných a 4424 uprchlíků, celkově tedy 6050 lidí na palubě. Toto je úřední seznam lidí na palubě ale ve skutečnosti nové výzkumy prokázaly, že na palubě nebylo 6050 lidí ale 10 582. Podle výzkumu se na palubě nacházelo 918 důstojníků a námořníků z 2.Unterseeboot-Lehrdivision, 373 členů ženských námořní pomocných jednotek, 173 členů posádky, 162 těžce zraněných vojáků a 8956 uprchlíků, celkem tedy 10582 lidé na palubě v kritický den vyplutí 30. ledna 1945.
V 21:08 30. ledna 1945 sovětská ponorka S-13 velitele Alexandra Marineska zasáhla poblíž Stolpské mělčiny třemi torpédy Wilhelm Gustloffa. Za padesát minut zmizel Wilhelm Gustloff pod hladinou a s ním 9343 mužů, žen a dětí. Díky statečné práci německých lodí v oblasti se zachránilo 1239 lidí.
Tragédie Wilhelm Gustloffa byla největší tragédií v námořní historii. Během evakuace ale nebyla poslední. Na Wilhelm Gustloffu zahynulo více jak 6x více lidí, než do té doby největší námořní katastrofě, potopení Titanicu.

INTERNATIONAL EXPEDITION WILHELM GUSTLOFF 2006
Ve dnech 7. – 10. května 2006 proběhla společná expedice Úřadu Mořského v Gdyni a Baltského vrakového sdružení (BTW) na pozici vraku lodi Wilhelm Gustloff. Cílem expedice byl průzkum vraku a jeho vlivu na mořské prostředí. Výprava mohla být zorganizovaná díky podepsané dohodě o spolupráci mezi Úřadem Mořským a BTW, v rámci programu „Komplexní inventarizace vraků v pobřežních vodách RP pro jejich klasifikaci vzhledem ke škodlivosti na mořské prostředí” .

Průzkum probíhal z paluby lodi „Zodiak“ (kapitan Zygfryd Omernik) a jeho rychlých člunů Sonar 1 a Sonar 2. Výpravu vedl Janusz Gestwicki, a hydrografická měření prováděl Jacek Koszalka, pracovníci Úřadu Mořského v Gdyni. Ze strany BTW se výpravy zúčastnili: Wojciech Jechna, Karol Lebowski, Piotr Pielak, Łukasz Piórewicz, Sebastian Popek, Maciej Rułka i Tomasz Stachura a pozvaní hosté z Čech Radek Husák, Miroslav Lukáš, Silvestr Pěkník, Pavel Riedl a Petr Vaverka.
Cílem výpravy bylo:
• provedení hydrografického proměření vraku
• odběr vzorku sedimentu ve třech bodech podél vraku
• provedení důkladné fotografické a filmové dokumentace vraku
• sběr informací do zprávy o současném stavu vraku
Během výpravy byla navíc provedena identifikace vraku motorového člunu, objeveného hydrografickým měřením.
Pracovníci Úřadu Mořského prováděli měření vraku a okolí bočním sonarem a instalovali bójky se sestupovými lany na přídi, středu a zádi vraku. Potápěči z BTW natáhli po celé délce vraku šňůru, která propojila sestupová lana. Orientace na vraku tak byla velmi dobrá.
Potápěčský tým byl rozdělen na tříčlenné skupinky, které dostávaly konkrétní úkoly na provádění dokumentace a průzkumu. Úkoly byly stanoveny vždy na ranních a odpoledních poradách, dokumentace fotoaparátem a kamerou, zjišťování stavu , odběr vzorků. Dodržoval se přísný zákaz jakékoliv manipulace s předměty na vraku, či dokonce jejich vyzvednutí.
Dělaly se dva ponory denně, v trvání cca 60 minut. Max hloubka 44m, teplota vody na dně 2stC, proudy umírněné, viditelnost od 10 do 20m. Celkově během tří dnů bylo provedeno 45 člověkoponorů, natočeny 2 hodiny filmové dokumentace, pořízeno několik set fotografií, odebrány vzorky dna, provedeno kompletní hydrografické měření vraku a okolí.
První dva dny probíhaly ponory na vraku shodně s přidělenými úkoly, počasí a moře příliš nepřálo (v pondělí byly odpolední ponory kapitánem zrušeny). Po prvním dnu i posádka lodi a rychlých člunů zvládala své úkoly na 100%, a výsadky potápěčů se rychlostí blížily leckteré Rychlé Rotě.
Třetí den se ukázal jako nejlepší. Přes špatnou prognózu bylo počasí výborné, lehký větřík a malé vlny. Naplánován byl průzkum malého objektu v blízkosti vraku. Bylo zjištěno, že je to malý reprezentační motorový člun z Wilhelm Gustloffa.
Výsledky expedice budou použity na zpracování kompletní dokumentace o stavu vraku a jeho vlivu na mořské prostředí.
ZÁVĚREM: Během výpravy vládla na palubě i pod palubou výjimečná atmosféra, přátelský duch a spolupráce. Celá akce byla ze strany našich polských kamarádů naprosto perfektně zorganizována, za což bych jim chtěl ještě jednou poděkovat. Vysoká profesionalita všech členů týmů nedala šanci na NEÚSPĚCH. CHCI VYSLOVIT JEŠTĚ JEDEN NÁZOR. PODOTÝKÁM VYLOŽENĚ ZA SVOU OSOBU : Jak znám poměry mezi různými potápěčskými skupinami v ČR, tak si vůbec nedokážu představit, že po tak složitých přípravách a vyřízení všech formalit by si na akci přizvali nějakého „přivandrovalce“ a ještě ze zahraničí. Byla to krásná ukázka toho, proč se většina z nás začala potápět. Chtěli jsme se s partou správných lidí dostávat do neznámých míst pod hladinou. Takže se nad sebou zamysleme.
Teď už mi jen zbývá doufat, že se splní slib, který jsme si při loučení dali.
NENÍ TO SNAD NAŠE POSLEDNÍ AKCE, ALE ZAČÁTEK. ZAČÁTEK NĚČEHO NOVÉHO. NĚČEHO, CO FUNGUJE JAK PŘESNĚ NALADĚNÝ STROJ A KAŽDÝ JE JEN MALOU SOUČÁSTÍ VELKÉHO SOUKOLÍ.
ZDRAVÍM VÁS KLUCI POLŠTÍ A TĚŠÍM SE NA SHLEDÁNÍ.
POZDRAWIAM SERDECZNIE POLSKIE NURNIKY :-), hlavně Karolka. Čůňo

Samozřejmě zdravím i členy "A" týmu :-) :-) :-)

Použity části materiálů Sebastiana Popeka překlad Silva Pěkník
Foto: Petr Vaverka, Radek Husák

Kde se vůbec vzaly tyhle zběsile vypadající a pro mnohé nepochopitelné a záhadné nápady? Být rychlejší než ostatní, silnější a vytrvalejší. Doletět vysoko až ke hvězdám, probádat dno moře, být prvním na světě. Ta příčina je v mozku, ve velkém srdci a v jejich těsném propojení.
Prý adrenalin, ale raději to nazvěme jednoduše velkým lidstvím.

Dokument zachycující vrcholný sportovní výkon.
Pavel Říha se 23.11.2005 dostal při průzkumu Hranické propasti do hloubky -170m.

S velkým oddechnutím Vám chci oznámit, že práce na filmu jsou dokončeny. Podle mého názoru musím "neskromně" říct, že je to zatím mé nejzdařilejší dílko. Dokonce se mi podařilo vyřešit i hudbu k filmu. Jsem moc rád, že mojí dlouholetí hudební kamarádi /Robert Tšpon a Petr Peška jr,/ mě neposlali někam a měli chuť ke spolupráci.
Bylo to sice velmi narychlo, ale povedlo se. Na filmu již pracuji intenzivně od prosince 2005. V současnosti se připravuje anglická verze. Moje představa byla, že někdo anglickou verzi namluví, jenže na to si nikdo nechce troufnout. Samozřejmě překlad bych dodal. NEMÁTE NĚKDO ODVAHU A CHUŤ. OZVĚTE SE !!
DVD by mělo obsahovat ještě bonusový materiál: fotogalerie, vizualizace 3D Hranické propasti, nepoužité záběry, oskenovaný wetnotes Chaluhy z ponoru ............

Námět a scénář. Pavel Riedl
Kamera: Pavel Riedl, Mirek Lukáš,
Jirka Vojzova /snowboard,skateboard,FMX/
Komentář: Pavel Novák, Pavel Riedl
Hudba: Petr Peška jr., Robert Tšpon
Anglické titulky: Magdaléna Gébová
Vizualizace Hranické propasti: Mira Sahánek
Střih a režie. Pavel Riedl-Čůňo

Délka: 19 minut
DVD, PAL
Česká verze, anglické titulky
© 2006

Předpokládané dokončení DVD authoringu je polovina června.

S filmem se budu prezentovat na mezinárodním potápščském festivalu PAF Tachov 2006. Pokud zaboduje, poputuje na další filmové festivaly s potápěčskou tématikou po celém světě. Tak držte pěsti.

A je to tady ! 15.01.2006 - datum na které jsme netrpělivě a dlouho čekali. Stejná skupina nadšenců pro jeskynní potápění, která se zúčastnila expedice KUBA 2004, startuje směr MEXIKO. Tým obohatil fotograf Petr Vaverka a bohužel z rodinných důvodů s námi neodlétá „jedničkář“ Honza Žilina.
Odlétáme z Mnichova a tady prožíváme první peklo. Původně přislíbená hmotnost zavazadel se rázem u přepážky mění, samozřejmě směrem dolů. „Gertruda“, jako vystřižená z blbého východoněmeckého filmu, nasazuje kamennou masku a při pohledu na hromadu zavazadel jen kroutí hlavou a přiblble se občas usměje. Devadesát minut nás nechá přebalovat zavazadla. Přesouváme věci z báglu do báglu tak, abychom dosáhli požadované maximální hmotnosti a během chvilky máme všichni rozstrkané věci ve všech zavazadlech, které leží před odbavovací přepážkou.Gertruda je pečlivě po jednom váží a vadí i pár deka navíc. Hrůza !! Na zemi zůstávají hromady smršťovací folie, ve kterých byly naše bágly pečlivě zabaleny proti vyloupení. Nakonec nervy povolí i naší trýznitelce a jsme odbaveni.
Naštěstí si nevšimá toho, že místo jednoho příručního zavazadla máme každý dvě a jejich hmotnost místo předepsaných 5kg se pohybuje kolem 15kg.
Po více jak třináctihodinovém letu, s mezipřistáním na Jamajce, dosedá letadlo na letiště v Cancunu. Od tohoto okamžiku začíná vše klapat tak, že to nečeká nikdo z nás. Když se daří, tak se daří! :-))
Naše kamarádka Martina, žijící dlouhodobě v Mexiku, na nás čeká ještě se svým kamarádem a dvěma velkými americkými vozy. Vítá nás s úsměvem a kartónem vychlazeného piva.Příjemné. Nakládáme hromadu věcí, nakonec i sebe a jedeme do Playa Carmen, kde Martina bydlí a je tady zaparkované auto, které nám na 14 dnů zapůjčil Dan Hutňam a jeho parta /hoši díky/.

Toyota má sice vybitou baterku, ale přes kábly startujeme a vyrážíme do Tulumu, kde budeme další 3 týdny bydlet, potápět se, fotit, natáčet a užívat si v „Ráji jeskynního potápění“
Trošku nervózně vytáčíme číslo Robbieho, majitele zdejšího potápěčského divecentra, který nás má ubytovat. Je půlnoc a tak ani nečekáme, že to zvedne. Asi jsme myšlenkami ještě pořád v ČR. A ejhle, zvedá to jeho žena a pohodovým hlasem nám popisuje cestu. Dokonce nás čeká u odbočky z hlavní silnice a navádí přesně k domkům v krásné zahradě. Náš nový domov.
Teprve až ráno zjišťujeme, že zahrada je nádherná, plná exotických stromů, keřů a květin, střecha slaměná, voda teče malinkým čůrkem a je slaná, občas nějakej pavouk, či šváb, sítě proti komárům moc netěsní ………
Je tady i přes to všechno krásně a my jsme nadšení a nadržení na potápění. Už v poledne se v divecentru seznamujeme s celou partou v divecentru.Na první pohled naprosto pohodová banda. Kluci „vopálený“, holky pokérovaný, všichni usměvaví, prostě happy …...
Když se seznamovačce domáháme zapůjčení slíbených dvojčat /potápěčských lahví/, všichni nevěřícně kroutí hlavou. Pár hodin po příletu a hned se cpát někam do díry, blázni. Prostě nadšenci z Česka!
Začínají neuvěřitelně krásné dny potápění, které ještě nikdo z nás nezažil a to jsme toho už procestovali dost. Jeskyně jsou nádherně vyzdobené, každý systém má několik desítek kilometrů chodeb. Na kousku stropu je tady tolik krápníků, že se to nedá spočítat. Každá jeskyně je jinak zabarvená. Bílá střídá modrou, žlutou, zelenou, černou……
Jenže tady nejsme jenom pro zábavu. Přijeli jsme sem pořídit nějaké pěkné fotky s příslibem, že budou zveřejněny nejenom v českých časopisech , ale když se zadaří, tak i v prestižních potápěčských zahraničních magazínech. Taky chceme natočit kvalitní záběry v místech, kde točila holywoodská společnost většinu filmu CAVE, který se promítal i v našich kinech /o kvalitě filmu raději pomlčím/.
Měli jsme informace a typy od naší kamarádky Jitky Hyniové , která v tomto filmu natáčela podvodní scény, jako dublérka hlavních hrdinů. Naše prosincové rebreatherové setkání bylo bezva a stejně sklouzlo i do problematiky UW /podvodní/ natáčení. V současnosti se Jitka přestala věnovat vědecké práci a začala naplno pracovat pro uznávaného amerického podvodního kameramana a režiséra Jamese Camerona, jako pomocný kameraman.
O plánech s natočenými záběry raději pomlčím,abych něco nezakřikl :-( . To bych opravdu moc nerad.
Brzy pochopíme, že nemůžeme během ponoru stíhat vše. Fotit, filmovat a ještě všichni dohromady. Rozdělujeme se na dva nezávislé týmy a každý ponor má vždy prioritu. Buď focení nebo filmování. Dokonce přestáváme točit na dvě kamery a zaměřujeme se na práci se světly při osvětlování krásných podvodních scenérií. Chceme natočit opravdu kvalitní záběry a potápění tomu podřizujeme. Musím uznat, že se mi to ze začátku moc nezamlouvá, ale když večer vidím výsledky při prohlížení záběrů, jsem šokován. Naše filmování získává úplně nový rozměr. Za kamerou se s Mirkem pravidelně střídáme. Naplno se tady projevují Mirkovi dlouholeté zkušenosti s UW natáčením a hlavně svícením. Každý ponor získávám nové a nové zkušenosti.Musím ještě i touto cestou Mirkovi poděkovat, "dědkovi" jednomu šikovnýmu! Doufám, že mě toho ještě mnoho naučí.

Fotografický tým pěkně dusí „Vaverčák“, padají silná slova a kluci toho mají plné zuby. Večer co večer se vyhrožuje přechodem z týmu do týmu, ale ráno je vše zapomenuto a v pohodě se jede dál. Stejně si ale myslím, že nejkrásnější fotky a záběry vznikají v systému Nohoch Nah Chich, na kterých se podílíme všichni společně. To můžete posoudit ve fotogalerii, kam jsem umístil fotky se svolením autora Petra Vaverky.
Samozřejmě neopouštíme ani zvyky z ČR. Každé ráno jsme se budíme za promítání DVD-Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? /dnes známe všichni tento kousek nazpaměť/ a vůně cibulky, anglické slaniny, vajíček, čerstvého pečiva, kávy, čaje a jiných dobrot. Snídani se věnujeme opravdu pečlivě. Naše dietologické plány a předsevzetí o zdravé výživě jsou pod náporem těchto lákadel okamžitě zapomenuty. Ve středu schůze a v neděli volno od potápění a odpočinek. Musím uznat, že schůze probíhají stejně důsledně jako doma a po objevení mexického rumu 1litr/88,--CZK začínají nabírat ještě zajímavější průběh. Po testování všech možných ředidel byl jako jednička vyhodnocen mangový džus s minerálkou, limetou a ledem. Testování stojí spoustu sil, trochu peněz a možná i zdraví.
Upozorňuji, že záznamy ze schůzí se nebudou vysílat nikdy a nikde , ani po 22.hodině !!
Nedělní výlety věnujeme prohlídce mayských památek – pyramid v Tulumu, Coba, Chichenitza. Neodoláme a vrháme se taky do moře, kde se nepotápíme ani jednou.Ztráta času! Jezdíme na vlnách, jako puberťáci a odpočíváme na neuvěřitelně krásných plážích s jemným bílým pískem.
Tři týdny utíkají jak voda. Z teplot kolem 30°C jsme se máme vracet do totální zimy. Z domova jsou hlášeny mrazy -25°C. Naštěstí v době našeho příletu mrazy povolily a je jen lehce pod nulou. O dnech strávených v Mexiku a potápění ve zdejších Cenotech by se dala napsat kniha, ale myslím, že více napoví fotky ve fotogalerii nebo na www.vaverka.net/mexico . Najdete tady i krátké reportáže a ukázky videa, stříhané opravdu v těch nejbojovějších podmínkách.
Pokud Vás bude o potápění v jeskynních systémech v okolí Tulumu cokoliv zajímat, klidně se ozvěte přes mejlík studio@samodomo.cz Pokud budu vědět, rád odpovím, poradím.
Všem zúčastněným musím poděkovat, za krásně prožité dny a jejich přístup ve chvílích, kdy mi nebylo zrovna nejlíp. Panu doktorovi – Davidovi S. za skvělou péči /sadista jeden/ a ostatním za podporu v situaci, když jsem v džungli ztratil klíče od auta. Neztratili dobrou náladu a všichni kromě mě věřili, že se nám klíče druhý den může podařit najít. A povedlo se. Stálo mě to sice 100% agáve, Tequila té nejvyšší kvality, ale za to ponaučení do života to stálo. „Nikdy neztrácejte naději, ta umírá opravdu poslední“.

Díky Čůňo


Navštívené lokality:
17.1. Car wash Actun Ha 120´ , 22m
18.1. Temple of Doom 100´ , 17m
19.1. Grand Cenote 165´ , 12m
20.1. Dos Ojos 195´ , 8m
21.1. Nohoch Nah Chich 170´ , 6m
23.1. Grand Cenote 150´ ,12m
24.1. Mayan Blue 90´, 25m /deco/
25.1. Jailhouse 90´ , 22,5m /deco/
26.1. Temple of Doom 110´, 18m /deco/
27.1. Nohoch Nah Chich 150´, 8m
28.1. Dos Ojos 160´, 8m
30.1. Grand Cenote 175´, 12m
31.1. Nohoch Nah Chich 175´, 5m
1.2. Chac Mool,Kukulcan 160´ , 17m /deco/
2.2. Calimba 100´, 13m
3.2. Nohoch Nah Chich 145´, 8m
4.2. Calimba 130´,13m

Tým Mexiko 2006:
David Skoumal-doktor, kronikář, foto model, bleskař, Asterix
Lukáš Vaněk-řidič, foto model, bleskař, operatér
Petr Stejskal-video model, promítač DVD
Petr Vaverka-fotograf, vymýšleč cipovin
Mirek Lukáš-kameraman, osvětlovač, mechanik-„český Mek Gajvr“
Pavel Riedl-kameraman, osvětlovač, kuchař, pokladník, řidič, ztráceč klíčů od auta

 

 

 

 

 

Jako každý rok jsem se domluvil s kamarády a vydali jsme se zdobit vánoční stromeček na dno lomu do Výklek.
Protože jsem chtěl pořídít záběry pro KTV, tak byla celá akce mírně utajovaná a nebyla "masová" jako jindy. Nechtěl jsem riskovat zkalení vody.Chtěl jsem pořídít záběry nejen nastrojeného stromečku, ale taky rozvíceného. V hlavě jsem tuto myšlenku nosil více jak dva roky. Problém byl však v její realizaci.
Z tohoto důvodu byla akce naplánována na dva ponory.
Při prvním ponoru jsme stromeček chtěli zatáhnout do míst "ke křížku", upenit ho na dně a nastrojit. Připraveno jsme měli asi 40ks CD a krásnou třpytivou hvězdu, kterou mi udělal můj kamarád Davča Bija /díky Davčo/.
Druhý ponor byl plánován jako večerní. Připraveno jsme měli 90ks dětských svítících náramků na bazi chemického světla různých barev.
Hned připříchodu k lomu jsem se mírně zděsil Ani ve snu mě nenapadlo, že by lom mohl být zamrzlý. A ejhle, byl!
Čtyřcentimetrová vrstva ledu po celé ploše zhatila hned na úvod naše plány. Na tuto variantu jsme nebyli vůbec připraveni a tak začala improvizace.
Rozhodl jsem, že zatáhnutí stromečku „ke křížku“ je nesmysl. Neměli jsme připravené bubny se šňůrou.Transport pod ledem by byl dlouhý a náročný. Naštěstí jsem měl u sebe malý plastový bubínek na dekobojku a tak nám nic nebránilo zatáhout stromeček do obvyklého místa nedaleko břehu, kousek od díry.
Dále už psát nebudu. Jak se nám to podařilo se můžete podívat ve středu 28.12.2005 na KTV Přerov nebo na netu www.ktvprerov.cz
Pár fotek, pořízených bohužel jen z kamery si můžete prohlédnout ve fotogalerii tady na webu.
Chtěl bych ještě touto cestou poděkovat Zbyňkovi a Danovi za bezva spolupráci, kvalitni herecké výkony /nominace na UW Oscara Vás jistě nemine/ a jejich ohleduplnost při natáčení. Ani jste mi to hošani moc /skoro vůbec/ nezprasili :-) Díky.

Ještě jednou se všem, koho se utajení akce dotklo omlouvám, ale zase jsme Vám na Váš ponor 24.12 připravili překvapení.
Všem Vám přeji krásné svátky, zdraví, čistou vodu a vždy šťastné vynoření.


účastníci: Čůňo, Růža /Zbyněk Růžička/, Kabík /Dan Macháň
teplota vzduchu: 1°C
teplota vody: 4°C
datum: 22.12.2005 /13h a 19h/
materiální zabezpečení: 3R SPORT - www.3rsport.cz