Místo: HRANICKÁ PROPAST
Datum: 28.4.2007
Před více jak rokem se zrodila myšlenka – vyrobit a spustit do Hranickém propasti, dekompresní stan. Proč ?? Hlavním důvodem je zvýšení bezpečnosti při hloubkovém průzkumu.
Chceme dále poznávat tuto zcela ojedinělou lokalitu – nejhlubší propast ve střední Evropě /možná na světě ?? :-) / a pokusit se dokázat, že je ještě hlubší než bylo doposud změřeno.
Tyto hloubkové ponory jsou velmi náročné jak psychicky tak fyzicky, trvají kolem 10 hodin. Z tohoto času stráví potápěč největší část na dekompresích v mělkých zastávkách. To byl hlavní důvod pro rozhodnutí vyrobit a umístit do Hranické propasti dekompresni stan.
Od myšlenky to byla dlouhá cesta.
Bez našeho nadšení, dovednosti, pracovní obětavosti některých členů /hlavně Mirek Lukáš-LOLA, Tomáš Nováček-firma ESTERÁK, Tomáš Ježek a spousta dalších, které tady nejmenuji-snad mi prominou/ a finanční pomoci firem z regionu /ZAPA beton, CEMENT Hranice/ bychom se dnešního dne asi nedočkali.
Dnešní spouštění dekompresního stanu začalo jeho naložením v 8.00 hod v Olomouci. Po převozu jednotlivých dílů začala samotná montáž a sestavení.
V poledne se začala budovat lanová dráha pro spuštění a ve 14.00hod se začalo spouštět.
Spouštění touto technikou jsme prováděli poprvé. Nikdo nevěděl, zda bude fungovat a jaké nám přinese za problémy?
Během cca. 60 min jsme dostali úspěšně stan k hladině. „Kladeňáci“ /z Geospeleos – Kladno: Honza Enčev, Roman Eiger, Helenka Vysoká, Mila Marjánko, Ivoš Záruba/ nám předvedli svůj pracovní koncert s lanovou technikou.
Důležitou část práce jsme měli za sebou.
Následovalo připevňování kotvících tyčí a řetězů, jak nad hladinou, tak pod ní.
Dekompresní stan byl pomalu zaplavován, jištěn připevněnými barely, a spouštěn pod hladinu.
Vše probíhalo pomalu, ale výsledek se dostavil.
Před 18 hodinou byl stan spuštěn do hloubky 9,5m a následně potápěči připevněn k připraveným řetězům a tyčím.
Celý průběh nám komplikovala značně velmi špatná viditelnost. Ve vodě bylo vidět od 1-2m.
Na akci tak velkého rozsahu, kdy je velmi důležitá komunikace mezi potápěči, to nebyly podmínky zcela ideální. Jen díky znalosti prostředí, znalostem a souhře pracujících potápěčů se vše nakonec podařilo. Velký kus práce odvedli nejenom Michal Guba s Tomášem Žaludou, ale také kluci na člunu /Tomáš Ježek a Petr Osina/.
Následoval transport materiálu od jezírka propasti na její horní část.
Ve 20.00hod si všichni oddechli. Značně vyčerpaní, ale usměvaví, šťastní.
Povedlo se.
Kolem 21.00 hod už průběh akce probíráme u piva a spřádáme nové plány.
Poděkování patří všem, kteří se aktivně zúčastnili, ale také těm, kteří nám po celou dobu věřili a podporovali nás. Bez této podpory bychom zůstali pouze u myšlenek.
Teď máme před sebou další výzvu. Vše vyzkoušet v praxi. Nejprve pár zkušeních ponorů a potom se začne chystat průzkum propasti v hloubce kolem 200m.
Pavel Říha, český hloubkový rekordman a člen Hranického krasu již takový ponor připravuje.
V současnosti se vypočítávají dekompresní postupy, vše se konzultuje na mezinárodní úrovni a promýšlí všechno potřebné, včetně logistiky použití jednotlivých dýchacích směsí potřebných nejen pro samotný sestup, ale i následnou mnohahodinovou dekompresi.
Další myšlenka, další sen. Jenže my si sny chceme plnit.
Co to vlastně DEKOMPRESNÍ STAN /habitat/ je a k čemu slouží ??
Dekompresní stan jezákladním předpokladem pro přesny hloubkový průzkum.
Umožňuje strávit nejdelší dekompresní zastávky v malých hloubkách v relativním komfortu.
Potápěč tak může absolvovat ponory s delším časem stráveným v cílové hloubce, aniž by zatěžoval vlastní organizmus i psychiku prováděním dlouhé dekomprese v okolním prostředí.
To má přímý vliv na množství jim získaných informací a odvedenou práci, kterou je schopen vykonat během aktivní části ponoru.
Hlavní přednosti zařízení :
BEZPEČNOST !!!
- Teoreticky vyšší odolnost vůčii zvýšenému PPO2 /parcialnímu tlaku kyslíku/, tim pádem efektivnějši dekomprese /PPO2 cca. 2,0 baru/.
- V případě náhlého projevu CNS toxicity také nehrozi v suchém prostředí tak katastrofické scénáře jako ve vodě.
- Možnost lépe komunikovat s podpůrným týmem – sledování potápěčova stavu po hloubkovém ponoru
- Udržení teploty těla – ochrana části těla, z nichž jej voda odvádi nejrychleji
/hlava a ruce, potažmo i horní časti trupu/
ZVÝŠENÍ KOMFORTU PRO LEPŠÍ PSYCHICKOU POHODU
- Možnost doplňovat tekutiny a živiny - jídlo a pití, ale eventuelně i snažší zvracení při náhlé nevolnosti - typické pro hluboké ponory.
- Činnosti pro lépe strávené dlouhé hodiny- rozhovorem, četbou, ………
- Pohodlí potápěče- v sedě či leže, bez masky na obličeji /nemusí dlouhé hodiny plavat/
DEKOMPRESNÍ STAN:
- Průměr stanu : 2m
- výška stanu : 1,5m
- vzdálenost podlahy od stanu : 0,7m
- výška i s podlahou: : 2,2m
Použité materiály a jejich hmotnosti:
- jackel 30 x 30 x 2 122,4kg
- kovové tyče, prům.19mm 19,2kg
- kovové tyče, prům.16mm 7,8kg
- spojovací materiál 5,0kg
- plastová nádrž /tlouška stěny 8mm/ 95,0kg
- dřevěný posed 20,5kg
celková hmotnost: 270kg
maximální objem dekompresního stanu: 4,7m3
provozní objem: 3,75m3
Použité dřevo na posed : MASSARANDUBA /Jižní Amerika/
Když přede mnou ještě před týdnem vyslovil slovo freediving,vybavili se mi lidé, kteří to nemají v hlavě asi v pořádku. Určitě jsou to zamindrákovaní magoři, kteří se trápí zadržováním dechu proto, aby dosáhli nějakého rekordu. Jejich asketický život, vypracovaná atletická těla, samé meditace a jóga, myšlenky pouze na zadržení dechu. Toto všechno jim přece nedává možnost prožít ve vodě ten krásný pocit uvolnění a totální volnosti.
Přátelé omyl !! Freediving je svět absolutní svobody.
Prožil jsem v Hurghadě s naším reprezentačním freedivingovým týmem týden, na který se nedá jen tak zapomenout a hlavně jsem pochopil krásu jejich pojetí potápění.
Český tým ve složení: Petr Vala, Petr Zlatuška, Petr Augusta a také držitel několika světových rekordů Martin Štěpánek trénuje spolu s týmy Kanady, USA, Norska, Nového Zélandu, Brazílie a Japonska se zde připravovují na dnes začínající mistrovství světa družstev 2006. Všechno koučuje s neskutečným klidem náš kapitán Davi Čani.
/ www.apneaegypt.com /
Po několika málo okamžicích jsem zjistil, že tato partička z celého světa, jsou úplně normální mladí lidé. Umí sice ovládat své tělo, zadržet dech na dobu, kdy normální člověk by byl už dávno mrtvý. Potápí se jen tak bez ničeho do hloubek, kam se nedostane ani většina potápěčů s přístrojem a světe div se, oni se z této hloubky dokáží dostat na hladinu vlastní silou.
Dokáží si u toho ještě užívat krásy podvodního světa? Dnes už na tuto otázku znám tu správnou odpověď. ANO !
Chvílemi jsem jim záviděl ten pocit absolutní volnosti. S kamerou jsem je sledoval do hloubek kolem 50m, ale potom se mi ztratili v „magické modré“. Zatímco oni se v těchto hloubkách absolutně uvolňovali a jejich tělo zpomalovalo tepovou frekvenci, já prožíval úplný opak. S bušícím srdcem jsem netrpělivě v hledáčku kamery čekal na vlnící se tělo.
Po čase se vždy objevilo někde tam dole, ladnými pohyby se přibližovalo, proplavalo kolem mě a už se mi zase ztrácelo někde u hladiny. Tady jsem si uvědomil krásu jejich sportu. Zatímco my, přístrojoví potápěči, si volnost pod hladinou užíváme za pomocí techniky, oni jsou absolutně nezávislí. Vnímají pouze své tělo a krásu podvodního světa. Přiznám se, že jsem jim pomalu začal závidět. Já musel před zanořením chystat přístroj, kontrolovat jestli je vše v pořádku, potom to na sebe vše navléct a oni ?? Jen tak vezmou ploutev, masku a za pár okamžiků se ztrácejí pod hladinou.
Při tréninku se absolutně soustředí na dosažení plánovaných hloubek. Člověk by si řekl, že toho musí mít plné zuby. Jenže oni se po tréninku hned hrnou k útesu a tady dovádí jen tak s hejny barevných rybiček. To potvrzuje moje zjištění. Ono je to baví. Místo trápení se zadržováním dechu, podvodní svět naplno vnímají a užívají si absolutní volnosti.
A jejich asketický život ? Není to až tak dramatické. Samozřejmě před takovými závody upravuji jídelníček, nejedí mléčné výrobky, nepijí kávu, denně se poctivě uvolňují strečinkem, tvrdě trénují ……………, ale hlavně si to užívají.
Je to taková partička mladých lidí, kteří mají společného koníčka. Potápění. V Hurghadě to byla parta mezinárodní a v podstatě konkurenční. Co mě překvapilo ? Dokáží se společně radit, konzultovat tréninkové metody, porovnávají techniku plavání, baví se o prožitcích pod hladinou i nad ní. Myslím, že naplňují smysl potápění. Možná je to tím, že nejsou tolik ovlivněni obrovským tlakem výrobců potápěčské techniky, spoustou různých výcvikových systémů, lobováním a vším tím, co byznys okolo přístrojového sportu přináší.
Takže jim my, přístrojoví potápěči, můžeme závidět. Vlastně závidět ani ne, spíše bychom se měli zamyslet. Možná bychom si potom potápění dovedli úplně jinak užívat. Tak nějak více přátelsky, s úsměvem. Třeba tak jako partička freediverů v Egyptě, s kterou jsem strávil pro mě nezapomenutelný týden.
Za poskytnutí fotografií díky Petrovi Vaverkovi.
Ve dnech od 2.12 do 12.12. 2006 se v egyptské Hurghadě koná Mistrovství světa týmů v potápění na nádech “5. AIDA Freediving Team World Championship 2006“. Zatím je přihlášeno 22 týmů z celého světa. Freediveři se utkají ve třech soutěžních disciplínách:
- Statická apnoe (STA) - výdrž na čas v klidové poloze, pod vodou na jeden nádech.
- Dynamická apnoe s ploutvemi (DYN) - plavání na vzdálenost v bazénu, také na jeden nádech.
- Konstantní zátěž (CWT) - potápěč se snaží dosáhnout maximální hloubky pouze na jeden nádech za pomocí ploutví a vlastních sil.
Informace o průběhu soustředění a nadcházejícím mistrovství světa družstev v potápění na nádech naleznete na těchto odkazech: www.aida-czech.cz www.divestar.cz související odkaz :
www.performancefreediving.com
Mezinárodní potápščský festival PAF Tachov 2006.
Po loňském roce, kdy jsem získal na PAFu, 1.místo v kategorii sladká voda, bylo velmi obtížné rozhodnutí, jak dál. Na stole jsem měl materiál z Kuby a na hrubo vymyšlený příběh. Neustále jsem váhal jak to pojmout a to bylo mé velké štěstí. Potom jako blesk z čistého nebe přišla akce na Hranické propasti, která měla být původně v absolutni imunitě -
ponor do hloubky kolem -160m. Když mi na Slovensku zazvnonil telefon a ozval se kamarád z ČT, Jirka Dvorský, byl jsem překvapen. Žádal mě, abych promluvil s „Chaluhou“, zda by nemohli natočit reportáž ? Moc se mi do přesvědčování Chaluhy nechtělo, ale nakonec, co bych pro kamaráda neudělal /Jirko to mám u Tebe schovaný/. Když bez problémů svolil, tak jsem se jen tak u řeči zeptal, jestli bych s ním teda nemohl do vody, aby byl i nějaký dokumentární materiál. K mému úžasu Chaluha s úsměvem jeho vlastním svolil i k tomuto. Potom následovala rychlá, místy až zběsilá jízda ze Slovenska. Nachystání nejnutnějších věcí. Neměl jsem nabité zdroje na externí světlo, což byl největší problém.Telefon mým spřízněným dušim do Ostravy, Táni a Břeťovi Vajsarovým, protože u nich jsem měl na opravě externí monitor ke kameře.Odpověď: „Posíláme to vlakem, ve 22h to budeš mít v Přerově. Nafoukání flašek u Lukina a hurá na propast.
Natáčení v opravdu externích podmínkách nemá cenu popisovat, snad jen, že teplota byla mezi -6°C - -8°C. První den proběhlo jen rozmístění postupových a dekompresních lahví v propasti. Kluci jeli relaxovat do nějaké pronajaté zahradní chatky. Tam samozřejmě chyběly kamna, respektivě roura do komínu a tak to žádná sauna taky nebyla. Chaluha pro jistotu volil ke spánku a relaxaci své auto a topil pravděpodobně svým produktem – bioplyny. Já jel opět trošku rychlejší jízdou na nádraží pro monitor, stalo mě to „pouze“ v Lipníku 1000,--CZK, upozornění, že mámna Nissanu asi 4 měsíce propadlou technickou, ale jinak byli „zelení mužíčci v pohodě. Asi když mě viděli celýho zablácenýho a zmrzlýho, řekli si, že víc jak 1000,--CZK ze mě nemůžou dostat. Další rána. Na nádraží vydávají jen do 18h. Zubil jsem se na nádražačku, že i v té zimě roztála a vydala mi to. Ještě , že dobří lidé ještě žijí.
O tom jak to probíhalo dál se dozvíte z filmu, takže už nebudu nic prozrazovat :-).
Kompletní DVD s anglickou verzí, fotogalerii a 3D modelem a vizualizací Hranické propasti by mělo být hotové do konce června. Zájemci mi ale už teď mohou psát na adresu: studio@samodomo.cz
Do Tachova jsem jel s tím, že film je kvalitní a že by si dle mého názoru určitě nějakou cenu zasloužil a pomýšlel jsem neskromně i na vítězství v kategorii sladká voda, ale člověk nikdy neví. Měl jsem ještě dodělaný film o ponoru v Hevízu: „SLUNCE, ČESNEK, ČABAJKY“ , který jsem absolvoval s divecentrem 3R SPORT /www.3rsport.cz/ a tak jsem přihlásil i tento film, bez jakýhlokil ambici.
A jak to dopadlo??
Vyhlášení: 3. místo v kategorii sladká VODA- SLUNCE, ČESNEK, ČABAJKY.
Naprosto jsem to nečekal a bylo to milé překvapení.
Když bylo vyhlášeno 1. místo v této kategorii video-sladká voda a můj film to nebyl, tak to bylo obrovské zklamání. U našeho stolu najednou nálada na bodu mrazu. Co bylo špatně ? Ve mně hlodá myšlenka, co už teda nabídnout divákům na PAFu ??
A potom to přišlo. A hlavní cenu za nejzajímavější dílo bez rozdílu katogorii získává : ……
Na projekčnim plátně se objevuje Chaluha /jak on sám říká Brad Pitt Hranického krasu/, jak leze z jezirka na Hranické propasti.
Pocity se nedají popsat, tak proč o nich psát. To se musí prožít a přál bych to každému, kdo se podvodním videem zabývá.
A závěrem ?? Otázka novinářů: „ Co teď dál ?„ To já sám nevím. Chci si minimalně týden od videa odpočinout a potom snad konečně Kuba. Dlouho odkládaná a odsouvaná. Slyším to ode všech účastníků několikrát do měsíce. Laťka je vysoko a obhajoba je strasně těžká. To pocítili i hokjejisti včera. Každopádně Vám všem, co mě podporujete a držíte pěsti, moc a moc děkuji.
SPECIÁLNÍ PODĚKOVÁNÍ:
Pavlovi Novákovi-dědovi za pomoc s komentářem
Milošovi Vávrovi za namluvení komentáře
Jirkovi Vojzolovi za poskytnutí záběrů skateboard, snowboard, BMX
Prof. MUDr. Františku Novomeskému PhD za ochotu a trpělivost
Petrovi Havlíčkovi-videoguru za rady
Magdě Gébové za anglický překlad
Petrovi Stejskalovi /Sony/ www.sonystore.cz
Táni Břeťovi Vajsarovým - www.iqsub.cz
Lence Houžvičkové /Raynox/ www.forfoto.cz
Mirkovi Lukášovi – www.lola.cz – za vše !!
Lence, Elišce a Fiďovi za to, že i když jsem někdy protivnej, tak mě podporují a mají mě rádi
10.7.2007
