Po úspěšném ponoru “Chaluhy” /Pavla Říhy/ do 140 metrů. Podrobnou zprávu najdete na klubových stránkách Hranického krasu http://www.propast.czweb.org/phprs/view.php?cisloclanku=2005093001. Ponor do 140m měl lehce dramatický průběh a skončil na hyperbaroxii v HBOx Kladno, kde musel Chaluha trošku poopravit dekompresi. Naštěstí už tam má přátele a množstevní slevu.
    Tentokrát byl ponor naplánován na 23.11.2005 do -160 metrů. Tímto by se posunul opět český hloubkový rekord. Nutno podotknout, že vytvoření hloubkového rekordu bylo pro nás až druhotné. Hlavním cílem bylo zmapování propasti v hlubší části Liftu, vytvoření hrubých řezů z hloubek 150 a -160 metrů a kontrola vedení staré a nové osy Liftu. Chaluha chtěl samozřejmě také zjistit chování jeho rebreatheru RB80 / polouzavřený okruh SCR / v těchto hloubkách. Kdo Chaluhu zná, ví, že mu nejde o žádnou velkou publicitu. Ale jak bývá v našich končinách dobrým zvykem, proběhl únik informací, který přitáhl i média ČT1 a ČTK. V úterý kolem poledne mi zazvonil telefon a dotaz byl jediný: „Co se chystá na Hranické propasti? Proč o tom nevíme? Můžeme přijet?". Protože se jednalo o kamaráda z ČT, nezbývalo nic jiného, než se spojit s Chaluhou a zeptat se, zda by mu přítomnost medií nějak zásadně nevadila. Jako známý pohodář nebyl proti za předpokladu, že jich tam bude omezené množství. To jsem zcela chápal, protože místa na spodním platu propasti je opravdu málo. A materiálu na tuto akci naopak požehnaně.
    Potěšilo mě, že mi dovolil pořízení záznamu pod vodou, kam jsem ho mohl doprovázet do hloubky kolem 70 metrů. Podařilo se tak pořídit záznam sestupu do této hloubky a následně i část výstupu a dekomprese. Celá akce byla zdlouhavá a fyzicky i psychicky náročná. Ale nakonec byla i docela sranda díky přístupu všech zúčastněných. Chaluha-Pavel Říha, Honza Enčev, Sabbath, Mirek Lukáš, Michal Guba, Čůňo-Pavel Riedl. Humor nás neopouštěl hlavně díky Honzovi Enčevovi, který ani po mnoha hodinách neztrácel v mrazivém počasí optimismus a dobrou náladu.
Celá akce byla plánována jako dvoudenní. První den jsme provedli přípravné ponory. Sabbath zajistil hvězdu "Mercedes" dofouknutím barelů, Honza Enčev s Chaluhou umístili láhve s dekompresními plyny na další den. Já s Michalem Gubou jsme pomohli s transportem hromady materiálu. K tomu jsem navíc musel stíhat videodokumentaci.
    Další den ráno se k nám přidal Mirek Lukáš, tým ČT a fotograf ČTK. Po nezbytných rozhovorech jsme se začali připravovat. Hned na úvod nás zaskočil fakt, že všechen mokrý materiál z předešlého dne byl na kost zmrzlý. Bylo jasné, že ve vodě povolí. Ale komu by se chtělo do obleku, který připomínal spíše betonovou sochu? S tím se nepočítalo. Propast nám tedy musela posloužit jako rozmrazovač. Obleky jsme po částech namáčeli v šestnáctistupňové vodě, což je výhoda její celoročně konstantní teploty. Obleky pomalu povolovaly a první problém byl zažehnán. Před obědem jsme se s Chaluhou zanořili. Doprovázel jsem ho s kamerou do hloubky 65 metrů. Musím říct, že Chaluha je disciplinovaný herec na souši i pod vodou a obdivuji jeho naprostý klid. Ten přenesl i na mě. Z natáčení jsem měl dobrý pocit. Kejs a světla LOLA pracovaly naprosto spolehlivě. A tak jsem se mohl tentokrát opravdu soustředit jen na natáčení.
    Chaluha Liftem pokračoval směrem dolů a umístil cestou pár postupových lahví. Viditelnost cca 4 metry se v hloubce 130 metrů náhle zlepšila na obvyklejších 12-15 metrech, potřebných pro pochopení tvaru a orientace Liftu při jeho rozměrech. Po dosažení hloubky 160 metrů si v 16. minutě ponoru začal Pavel prohlížet okolí. Jelikož lana spuštěná přímo dolů Liftem ze Zubatky dosahovala vždy do hloubky cca. 175 m, posvítil důkladně i směrem dolů. Zdálo se, že se světlo od něčeho odráží. Tuto alternativu Chaluha uvážil předem a směs tedy měla rezervu pro další sestup do -170metrů.
    Zde se ocitl 4 až 5 metrů nad rozsáhlou, mírně šikmou plochou. Ta byla pokryta větvemi, listím a sedimenty, které tvoří dno jihovýchodní části Liftu. Tam ležely i zatížené konce obou centrálních lan. Porucha v jihovýchodním směru nebyla patrná. Chaluha zaměřil orientaci této části a prohlédl tvar okolních stěn. Propast patrně pokračovala dolů mimo osu dosavadního postupu, směrem více na severozápad a posléze i případně jihozápad, jak naznačoval tvar této části.
    Následně Chaluha vystoupil do -160 metrů, aby ještě doplnil něco informací z této hloubky a následoval výstup trvající dlouhých 7,5 hodiny. Jediné, co při ponoru zlobilo, byl stálý únik plynu z přepínací ústenky RB-80, způsobený příliš "lehkým" nastavením mechaniky integrovaného druhého stupně.
    Začal při sestupu v hloubce 100 metrů, kde také při návratu skončil. Bylo tedy nezbytné stále otevírat a zavírat ventil právě používané lahve pro každé dofouknutí žaketu a dodávku do polouzavřeného okruhu, což ho při průzkumu celkem otravovalo. Myslím, že na tohle má v ČR „MORAL“ jen málo potápěčů. Já to rozhodně nejsem a musím obdivně před takovým výkonem smeknout. Hloubky RB-80 Chaluha zvládá s velkým nadhledem.
    Naše dohoda zněla, že se potkáme v 61. minutě ponoru někde pod Zubaticí v hloubce kolem 60 metrů. Bohužel díky jeho maximálně dosažené hloubce 1-70,2 metrů se průběh ponoru mírně odklonil od původního plánu.
Čekal jsem nervózně na Zubatici a pozoroval jsem, jak rychle mi naskakuje na computeru dekompresní čas. U mě se jednalo o opakovaný ponor do takové hloubky, což se mému Vytecu vůbec nelíbilo. Když se má zásoba plynu pro tuto hloubku S80-trimix 18/40 blížila k minimu a mimo dlouhé dekomprese mě trápilo nutkání potřeby, objevilo se pode mnou v dálce světlo. Viditelnost se rapidně zhoršila a kamera nebyla schopna v těchto světelných podmínkách záznamu. Jak se rozhodnout? Nechtěl jsem připravit ostatní o záběry, takže rozhodnutí přišlo bleskově. Přešel jsem na hlavní přístroj 2x12 AIR a při představě ještě delší dekomprese jsem potřebu vykonal do sucháče. Potom ještě asi třikrát a začal jsem hned dole uvažovat o čůracím ventilu. Čekal jsem, než se Chaluha přiblíží natolik, abych mohl začít natáčet. Udělal jsem pár záběrů a okamžitě jsem zahájil výstup na dekompresi. Po vynoření jsem ostatní informoval, že je Pavel v pohodě a blíží se k dekompresnímu žebříku.

    Po více jak dvou hodinách se Chaluha skutečně dostal na dekompresní žebřík, kam jsme ho jeli s Honzou Enčevem navštívit. Sabbath sepsal pár dotazů, a tak začala dlouhá korespondence mezi plošinou a Chaluhou. Pavel nám všem oznámil dosaženou hloubku a základní poznatky. Mezitím pocucával s připraveného pytlíku iontový nápoj. Dobrým znamením bylo, že s námi neustále „špičkoval“ a neztrácel humor. Bohužel většina našich rozhovorů není moc publikovatelných. Snad jen po 22. hodině. Jedna ze slušnějších hlášek byla: „Už se těším, jak se nacpu a napiju." Určitě měl na mysli jiný nápoj než ionťák, což dokázal později. Honza mu také dopravil teplejší rukavice-tříprsťáky, které si Chaluha s chutí vyměnil za klasické rukavice s ustřiženými prsty.
    Za další chvíli nám taky oznámil, že původně plánovanou délku ponoru prodlužuje ze 420 na 480 minut. Prý proto, aby si mohl vychutnat po ponoru jídlo a pití a nedopadl jako minule, kdy se hned po ponoru po… No prostě vrchem i spodem. Prodloužení dekomprese komentoval Chaluha slovy, cituji:"Chci se v klidu nažrat a napít!"
Po 480. minutě se na hladině jezírka propasti objevila světla a v zápětí Chaluha s Honzou.
Hned nám ještě v jezírku prozradil na kameru první postřehy. Potom vystoupil na plošinu. Bylo vidět, že je na tom dobře. Vyčerpaný, zmrzlý, ale v psychické i fyzické pohodě.
    Pokud jsi, Chaluho, cítil něco jiného, !!!!!???????tak se ozvi, opravím to. :-)
Na řadu přišlo balení a transport hromady materiálu. Nakonec jsem na sedáku vyvezl vrátkem i Chaluhu.
Bylo devět večer. Podařilo se. Všichni děsně unavení, zmrzlí a vyčerpaní, ale naprosto šťastni.
Co říct závěrem?
    Jednalo se o vytvoření českého hloubkového rekordu. Ale pro nás zúčastněné to nebylo to hlavní. Podařilo se posunout hranici mapování Hranické propasti opět o kus dál. A my jen doufáme, že jsme ještě neskončili. Jen je nutné podotknout, že v současné době se do těchto hloubek dostane jen nějaký robot. A z naší skupiny samozřejmě náš živý robot a kamarád Chaluha. Nejde tady jen o jeho „MORAL“, ale také o jeho potápěčské znalosti a praxi.
Nejkrásnější na tom je, že se jedná o normálního bezvadného kluka, který do světa nehlásá velkohubě dosažené výsledky jako někteří jiní. Ti pro výzkum obdobných lokalit udělali podstatně méně, ale nafukovali přitom kolem sebe bublinu výjimečnosti. Možná někteří umíte číst mezi řádky. Najdete je tam, takže není třeba jmenovat. Před Chaluhou smekám a ještě jednou mu gratuluji. Věřím a doufám, že spolu natočíme ještě řadu dalších záběrů z úspěšných ponorů. Takových ponorů, , které posunou výzkum světově unikátní lokality jakou Hranická propast bezesporu je.
Tento výkon bych jeho náročností přirovnal k výstupu na osmitisícovku za špatných povětrnostních podmínek. A tak si naši pozornost a obdiv jistě zaslouží !!!

    V sobotu 3.9.2005 se uskutečnila pracovní potápěčská akce na Hranické propasti.
Po předchozím stažení nerezové konstrukce „Mercedes“ z hladiny na hranu Zubatice /-48m/ bylo potřeba zmapovat její stávající umístění a posunout ji na výhodnější místo tak, aby se barely bezpečně zaklínily a rameno směřující do liftu se dostalo na jeho střed.
    Podle původního plánu jsme se měli pokusit z barelů pomocí hadice nejprve vypustit vzduch a následně s konstrukcí pohnout na výhodné místo. Tato myšlenka nevyšla a musel nastoupit na řadu brutální síla Michala Guby a Romana „Orla“Brenzy. Nutno podotknou, že měli v zádech morální a vizuální kontrolu Tomáše Ježka .
Já jsem kolem jen kroužil a pokoušel se tuto činnost natáčet. Bohužel se velice rychle snižovala viditelnost a během několika minut viditelnost klesla z 10m na 1m.

    Po cca. 20minutovém boji v hloubce kolem 50m jsme toho měli všichni plné zuby, zásoba plynu se také rapidně zmenšila a tak jsme začali výstup.
Podle Chaluhy /Pavla Říhy/ , který cestou z mapování v hloubce kolem 120m není třeba s hvězdou MERCEDES dále hýbat. Připojuji jeho komentář:“
    Zjistil jsem, že plánovaná manipulace s Mercedesem je zbytečná, protože těsně sousedící původní přemístěný barel s fixním lanem vede pěkně středem Liftu, takže postačí přímo na střed Mercedesu dát nový fix....“. /Podrobnou zprávu o ponoru Chaluhy, kdy mapoval v hloubce kolem -120m naleznete na http://www.propast.czweb.org/phprs/view.php?cisloclanku=2005091201/
    Mimo tento tým byl ve vodě ještě Sabbath s Petrem Vaverkou, kteří pořizovali fotografie z míst za Zubaticí /Suchá rotunda, Nebe 1, Nebe2, Gejzíráky/.
    Fotografie si můžete prohlédnou ve fotogalerii a nebo na webu autora: www.vaverka.net ,pokud Vás zajímají další informace ohledně Hranické propasti /schematický řez HP a další zajímavé informace/ , odkazuji na klubové stránky www. propast.czweb.org

    V sobotu 9.7.2005 se po více jak dvou desetiletích začala realizovat historická myšlenka potápěčů ZO 7-02 Hranický kras a naplňovat jeden ze snů těchto "průzkumníků" světově ojedinělé lokality-Hranické propasti /zkráceně HP/.
Jde o instalaci nerezové konstrukce na hranu Zubatice, která bude bezpečně držet osu Liftu tak, aby byly všechna následná měření přesná a osa Liftu se nepohnula.

K tomuto účelu byla na firmě LOLA v Olomouci /www.lola-cz.com/ vyrobena konstrukce připomínající znak jedné automobilky a dostala název „Mercedes“. Trojramennou hvězdu bude držet na hraně Zubatice celkem 9ks 40 litrových barelů, naplněných vzduchem.
    Takovou konstrukci zatáhnout do 50m hloubky v jeskyni není jednoduchá záležitost a tak se již v pátek na suchu konal „suchý“ nácvik. Kolemjdoucí nevěřícně kroutili hlavami a trápili se otázkou kdy a kde bude další spartakiádní cvičení ???
Každý z týmu měl jasný úkol a na suchu vše po 2 hodinách probíhalo hladce.
    V sobotu na HP /Hranická propast/ už bylo všechno jinak a na řadu přišla i provizace. Původné montování barelů až u Zubatice se ukázalo nešikovné a tak se barely přišroubovali na hladině a jeden po druhém se museli zaplavit vodou. Takto jsme „Mercedes“ potom dotáhli na hranu jezírka a začali sestup kolem dekompresního žebříku. Přední rameno bylo karabinou cvaknuto na průběžné lano, vedoucí k Zubatici a začal transport celé konstrukce. Transport probíhal nad očekávání hladce. Konstrukci jsme na místo dopravili po cca. 5 min /Brenza-Orel, Guba, Sabbath, Ježek,/ Podařilo se dostat i jedno ranemo směrem za hranu Zubatky, vedoucí do Liftu a napustit mírně barely vzduchem tak, aby celá konstrukce držela u jejího stropu. Celou akci jsme zaznamenávali dvěma kamerami /Chaluha, Čůňo/
ÚKOL SPLNĚN !!!
    Dalo nám to zabrat, ale stálo to za to. Vidět Sabbatha na měkko se každému nepovede :-)
Jen kdyby na Vápence sakra lépe vařili, zasloužili bychom si nějakou dobrotu a ne ten blivajs, co nám předložili. Ach jo :-(.
Více informací o HP, včetně schematického řezu /vypracoval Sabbath/ naleznete na oficiálních stránkách klubu http://www.propast.czweb.org

V průběhu listopadu 04 se členové Hranického krasu Olomouc, zúčastnili výletu na Kubu. Organizátorem této akce byl Miloš Chlápek a firma DeepSea, jemuž chci tímto poděkovat za výbornou organizaci. Před časem vznikla myšlenka skloubit potápění v rezervaci Jardines de la Rheina s návratem do casimb, které jsou v oblasti Zátoky sviní - Bahia de Cochinos.V této oblasti působila naše skupina během expedice v roce 1980.První část pobytu se odehrávala na plovoucí základně Tortuga uprostřed Jardines - které tvoří 150km dlouhé pásmo mangrovníkových ostrůvků mezi Kubou, Jamajkou a Kajmany. V této oblasti se vynořuje Kajmanský příkop k povrchu a to nese s sebou výskyt i velrybých žraloků ( na základně byl tým vědců, sledujících jejich výskyt a migraci) My jsme na ně nenarazili, ale užili jsme si do sytosti jejich menších příbuzných – silky, carribean reef atd. Během ponorů bylo možno potkat v průměru až 10-12 kusů a potápět se mezi nimi a to tak blízko, že i kameraman Mirek Lukáš, měl málem ukousnutou 35 W HIDku ke kameře, žralok ji však jen načal a pustil. Díky krmení žraloků našimi průvodci, bylo o zábavu postaráno a to z bezprostřední blízkosti jak na dně, tak i na hladině.Organizace, ubytování, jídlo i podívaná ve vodě byly výborné, takže Miloši díky a všem ostatním mohu jen vřele doporučit. Oproti mnoha známým lokalitám největší devizou je to, že jste ve vodě SAMI, 150km kolem vás nikdo, což si myslím, že je ta nejvyšší exkluzivita. Po týdnu jsme se přesunuli do oblasti Zátoky sviní, mezi Playa Girón a Larga. V křovinách vedle cesty se nacházejí puklinovité jeskyně Casimby, svým charakterem velmi zajímavé.Délka jeskyní – set metrů, hloubka až 70 m, šířka puklin 0,5 m-10 m, voda na hladině sladká 26 st, pod haloklinou slaná 28 st, viditelnost cca 40 m, krasová výzdoba chudá, ale to nám až tak nevadilo.Pro Mirka to byl návrat po 25 létech a mohl pozorovat, kde se projevila více či méně stopa civilizace. Nejdelší systém Dagmar Ilona – vzdušnou čarou 315m si zachoval svou tvář jen zčásti - do Dagmary se musíte prosekávat a jdete po psích zubech, zatímco u Ilony postavili bar a stala se hezkým výletním místem. Výhodou je zvolit vyplavání v Iloně, po dekošce jdete hydratovat do baru.Bohužel i zde dorazil turistický ruch a jeskyně byly z velké části vystrojeny fixní lajnou a šipkami. K dispozici je pouze vzduch, ocelky faber 12/203, 15/203,18/203 ventily obojetné DIN a INT sporadicky, více pouze INT. My jsme problém doubles řešili stagemi a jednoventilové osazení backgasu, bylo řešeno jedním prvním stupněm a primárem a backupem jako obvykle. Nic moc, ale osvědčilo se to díky jednoduchosti. Je třeba počítat s nabíječkami na 110V, 220 se vyskytuje velmi málo. Akci lze hodnotit za velmi povedenou, shi shu jsme na čas vyměnili za Cohibu a single malty za Mojito a Cuba libre.Navštívené lokality: casimby Ilona, Dagmar, Suzana Brasileňa, Lago Largo, 35.Anniversario Účastníci akce: Mirek Lukáš Lola, Pavel Riedl, Petr Stejskal, Lukáš Vaněk, Honza Žilina, David Skoumal. Za Deep Sea – Miloš Chlápek, u kterého bych chtěl vyzdvihnout mimo jiné i znalosti jiných kubánských lastur a jeskyněk, než byly casimby – hlavně jejich cenovou dostupnost, lokalizaci atd. a může případným dalším zájemcům na místě tyto bohaté znalosti předat.