9.7.2007Odlétáme z Mnichova a tady prožíváme první peklo. Původně přislíbená hmotnost zavazadel se rázem u přepážky mění, samozřejmě směrem dolů. „Gertruda“, jako vystřižená z blbého východoněmeckého filmu, nasazuje kamennou masku a při pohledu na hromadu zavazadel jen kroutí hlavou a přiblble se občas usměje. Devadesát minut nás nechá přebalovat zavazadla. Přesouváme věci z báglu do báglu tak, abychom dosáhli požadované maximální hmotnosti a během chvilky máme všichni rozstrkané věci ve všech zavazadlech, které leží před odbavovací přepážkou.Gertruda je pečlivě po jednom váží a vadí i pár deka navíc. Hrůza !! Na zemi zůstávají hromady smršťovací folie, ve kterých byly naše bágly pečlivě zabaleny proti vyloupení. Nakonec nervy povolí i naší trýznitelce a jsme odbaveni.
Naštěstí si nevšimá toho, že místo jednoho příručního zavazadla máme každý dvě a jejich hmotnost místo předepsaných 5kg se pohybuje kolem 15kg.
Po více jak třináctihodinovém letu, s mezipřistáním na Jamajce, dosedá letadlo na letiště v Cancunu. Od tohoto okamžiku začíná vše klapat tak, že to nečeká nikdo z nás. Když se daří, tak se daří! :-))
Naše kamarádka Martina, žijící dlouhodobě v Mexiku, na nás čeká ještě se svým kamarádem a dvěma velkými americkými vozy. Vítá nás s úsměvem a kartónem vychlazeného piva.Příjemné. Nakládáme hromadu věcí, nakonec i sebe a jedeme do Playa Carmen, kde Martina bydlí a je tady zaparkované auto, které nám na 14 dnů zapůjčil Dan Hutňam a jeho parta /hoši díky/.
Toyota má sice vybitou baterku, ale přes kábly startujeme a vyrážíme do Tulumu, kde budeme další 3 týdny bydlet, potápět se, fotit, natáčet a užívat si v „Ráji jeskynního potápění“
Trošku nervózně vytáčíme číslo Robbieho, majitele zdejšího potápěčského divecentra, který nás má ubytovat. Je půlnoc a tak ani nečekáme, že to zvedne. Asi jsme myšlenkami ještě pořád v ČR. A ejhle, zvedá to jeho žena a pohodovým hlasem nám popisuje cestu. Dokonce nás čeká u odbočky z hlavní silnice a navádí přesně k domkům v krásné zahradě. Náš nový domov.
Teprve až ráno zjišťujeme, že zahrada je nádherná, plná exotických stromů, keřů a květin, střecha slaměná, voda teče malinkým čůrkem a je slaná, občas nějakej pavouk, či šváb, sítě proti komárům moc netěsní ………
Je tady i přes to všechno krásně a my jsme nadšení a nadržení na potápění. Už v poledne se v divecentru seznamujeme s celou partou v divecentru.Na první pohled naprosto pohodová banda. Kluci „vopálený“, holky pokérovaný, všichni usměvaví, prostě happy …...
Když se seznamovačce domáháme zapůjčení slíbených dvojčat /potápěčských lahví/, všichni nevěřícně kroutí hlavou. Pár hodin po příletu a hned se cpát někam do díry, blázni. Prostě nadšenci z Česka!
Začínají neuvěřitelně krásné dny potápění, které ještě nikdo z nás nezažil a to jsme toho už procestovali dost. Jeskyně jsou nádherně vyzdobené, každý systém má několik desítek kilometrů chodeb. Na kousku stropu je tady tolik krápníků, že se to nedá spočítat. Každá jeskyně je jinak zabarvená. Bílá střídá modrou, žlutou, zelenou, černou……
Jenže tady nejsme jenom pro zábavu. Přijeli jsme sem pořídit nějaké pěkné fotky s příslibem, že budou zveřejněny nejenom v českých časopisech , ale když se zadaří, tak i v prestižních potápěčských zahraničních magazínech. Taky chceme natočit kvalitní záběry v místech, kde točila holywoodská společnost většinu filmu CAVE, který se promítal i v našich kinech /o kvalitě filmu raději pomlčím/.
Měli jsme informace a typy od naší kamarádky Jitky Hyniové , která v tomto filmu natáčela podvodní scény, jako dublérka hlavních hrdinů. Naše prosincové rebreatherové setkání bylo bezva a stejně sklouzlo i do problematiky UW /podvodní/ natáčení. V současnosti se Jitka přestala věnovat vědecké práci a začala naplno pracovat pro uznávaného amerického podvodního kameramana a režiséra Jamese Camerona, jako pomocný kameraman.
O plánech s natočenými záběry raději pomlčím,abych něco nezakřikl :-( . To bych opravdu moc nerad.
Brzy pochopíme, že nemůžeme během ponoru stíhat vše. Fotit, filmovat a ještě všichni dohromady. Rozdělujeme se na dva nezávislé týmy a každý ponor má vždy prioritu. Buď focení nebo filmování. Dokonce přestáváme točit na dvě kamery a zaměřujeme se na práci se světly při osvětlování krásných podvodních scenérií. Chceme natočit opravdu kvalitní záběry a potápění tomu podřizujeme. Musím uznat, že se mi to ze začátku moc nezamlouvá, ale když večer vidím výsledky při prohlížení záběrů, jsem šokován. Naše filmování získává úplně nový rozměr. Za kamerou se s Mirkem pravidelně střídáme. Naplno se tady projevují Mirkovi dlouholeté zkušenosti s UW natáčením a hlavně svícením. Každý ponor získávám nové a nové zkušenosti.Musím ještě i touto cestou Mirkovi poděkovat, "dědkovi" jednomu šikovnýmu! Doufám, že mě toho ještě mnoho naučí.
Fotografický tým pěkně dusí „Vaverčák“, padají silná slova a kluci toho mají plné zuby. Večer co večer se vyhrožuje přechodem z týmu do týmu, ale ráno je vše zapomenuto a v pohodě se jede dál. Stejně si ale myslím, že nejkrásnější fotky a záběry vznikají v systému Nohoch Nah Chich, na kterých se podílíme všichni společně. To můžete posoudit ve fotogalerii, kam jsem umístil fotky se svolením autora Petra Vaverky.
Samozřejmě neopouštíme ani zvyky z ČR. Každé ráno jsme se budíme za promítání DVD-Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? /dnes známe všichni tento kousek nazpaměť/ a vůně cibulky, anglické slaniny, vajíček, čerstvého pečiva, kávy, čaje a jiných dobrot. Snídani se věnujeme opravdu pečlivě. Naše dietologické plány a předsevzetí o zdravé výživě jsou pod náporem těchto lákadel okamžitě zapomenuty. Ve středu schůze a v neděli volno od potápění a odpočinek. Musím uznat, že schůze probíhají stejně důsledně jako doma a po objevení mexického rumu 1litr/88,--CZK začínají nabírat ještě zajímavější průběh. Po testování všech možných ředidel byl jako jednička vyhodnocen mangový džus s minerálkou, limetou a ledem. Testování stojí spoustu sil, trochu peněz a možná i zdraví.
Upozorňuji, že záznamy ze schůzí se nebudou vysílat nikdy a nikde , ani po 22.hodině !!
Nedělní výlety věnujeme prohlídce mayských památek – pyramid v Tulumu, Coba, Chichenitza. Neodoláme a vrháme se taky do moře, kde se nepotápíme ani jednou.Ztráta času! Jezdíme na vlnách, jako puberťáci a odpočíváme na neuvěřitelně krásných plážích s jemným bílým pískem.
Tři týdny utíkají jak voda. Z teplot kolem 30°C jsme se máme vracet do totální zimy. Z domova jsou hlášeny mrazy -25°C. Naštěstí v době našeho příletu mrazy povolily a je jen lehce pod nulou. O dnech strávených v Mexiku a potápění ve zdejších Cenotech by se dala napsat kniha, ale myslím, že více napoví fotky ve fotogalerii nebo na www.vaverka.net/mexico . Najdete tady i krátké reportáže a ukázky videa, stříhané opravdu v těch nejbojovějších podmínkách.
Pokud Vás bude o potápění v jeskynních systémech v okolí Tulumu cokoliv zajímat, klidně se ozvěte přes mejlík studio@samodomo.cz Pokud budu vědět, rád odpovím, poradím.
Všem zúčastněným musím poděkovat, za krásně prožité dny a jejich přístup ve chvílích, kdy mi nebylo zrovna nejlíp. Panu doktorovi – Davidovi S. za skvělou péči /sadista jeden/ a ostatním za podporu v situaci, když jsem v džungli ztratil klíče od auta. Neztratili dobrou náladu a všichni kromě mě věřili, že se nám klíče druhý den může podařit najít. A povedlo se. Stálo mě to sice 100% agáve, Tequila té nejvyšší kvality, ale za to ponaučení do života to stálo. „Nikdy neztrácejte naději, ta umírá opravdu poslední“.
Díky Čůňo
Navštívené lokality:
17.1. Car wash Actun Ha 120´ , 22m
18.1. Temple of Doom 100´ , 17m
19.1. Grand Cenote 165´ , 12m
20.1. Dos Ojos 195´ , 8m
21.1. Nohoch Nah Chich 170´ , 6m
23.1. Grand Cenote 150´ ,12m
24.1. Mayan Blue 90´, 25m /deco/
25.1. Jailhouse 90´ , 22,5m /deco/
26.1. Temple of Doom 110´, 18m /deco/
27.1. Nohoch Nah Chich 150´, 8m
28.1. Dos Ojos 160´, 8m
30.1. Grand Cenote 175´, 12m
31.1. Nohoch Nah Chich 175´, 5m
1.2. Chac Mool,Kukulcan 160´ , 17m /deco/
2.2. Calimba 100´, 13m
3.2. Nohoch Nah Chich 145´, 8m
4.2. Calimba 130´,13m
Tým Mexiko 2006:
David Skoumal-doktor, kronikář, foto model, bleskař, Asterix
Lukáš Vaněk-řidič, foto model, bleskař, operatér
Petr Stejskal-video model, promítač DVD
Petr Vaverka-fotograf, vymýšleč cipovin
Mirek Lukáš-kameraman, osvětlovač, mechanik-„český Mek Gajvr“
Pavel Riedl-kameraman, osvětlovač, kuchař, pokladník, řidič, ztráceč klíčů od auta
